L'onda che s'infrange

Un onda che si infrange su uno scoglio, ecco l'acqua del mare che d'un tratto si compone e convoglia con se quell'inesauribile energia, quel bagliore, quell'infinito tormento fino a diventare piatto e quasi muto nelle sere senza vento.
A volte si vorrebbe essere mare, un'infinità senza tempo, voce senza logica, come domande senza risposta.

Vlna tříštící se o útes, mořská voda náhle se seskupující, doprovázená nevyčerpatelnou energií, záblesk, ten nekonečný moment utrpení dokud se nestane opět plochým a téměř němým jako za bezvětrných nocí. Někdy by bylo krásné být mořem, nekonečnost, ve které čas nehraje roli, hlas, který postrádá logiku jako otázky bez odpovědí.